Čínský taoismus stojí na dvou knihách. Tao-te-ťing — krátký text o 81 verších, připisovaný Laozimu („starému mistrovi“) někdy kolem 4. století př. n. l. A Zhuangzi — sbírka anekdot a paradoxů pojmenovaná po stejnojmenném autorovi, literárně hravější a psychologicky ostřejší. Obě knihy krouží kolem jednoho pojmu: wu-wei (無為).
Psychologicky je to zajímavé proto, že popisuje stav, který dnes umíme měřit pomocí fMRI a zkoumat v laboratoři. Flow, utlumená default mode network, snížená aktivita prefrontální kůry, která monitoruje sama sebe. Taoismus to uměl pojmenovat o dva tisíce let dřív.
Wu-wei není nicnedělání
Doslovný překlad „ne-konání“ svádí k představě pasivity — „dělám wu-wei“ = „ležím a koukám do stropu“. Laozi ale mluví o něčem jiném: o nenásilném jednání. O činu, který jde ve směru situace, místo aby realitu zpracovával proti srsti.
„Voda nevítězí nad kamenem silou. Vítězí tím, že ho obtéká. A za tisíc let je z kamene písek."
Sinolog Edward Slingerland tomu v knize Trying Not To Try (2014) říká „paradox úsilí“: největších věcí nedosahujeme přes zatnuté zuby, ale ve chvíli, kdy se vzdáme nucení. Sportovec v zóně. Řečník, který přestal myslet na výkon. Terapeut, který přestal „pomáhat“ a začal být.
Tři moderní obdoby wu-wei
1. Flow (Csikszentmihalyi)
Stav úplného pohlcení činností, ve kterém mizí vědomí sebe sama i čas — psychologie ho zkoumá od 70. let 20. století. Flow se dostavuje, když jsou dovednosti a výzva v rovnováze. Je to psychologická verze Laoziho pozorování: když přestaneš se situací bojovat, začneš v ní fungovat jinak.
2. Beginner's mind (Suzuki)
Japonský zen převzal čínský taoismus a vytvořil pojem šošin — „mysl začátečníka“. Tedy přístup k situaci jako někdo, kdo ji vidí poprvé. Bez očekávání experta, bez zaběhané rutiny. Suzuki napsal slavnou větu: „V mysli začátečníka je mnoho možností. V mysli experta jen málo.“
3. Kognitivní defúze (ACT)
V ACT (acceptance and commitment therapy) se učí defúze — odlepení se od vlastních myšlenek. Nejde o to změnit obsah, ale změnit k němu vztah. Laozi to v páté kapitole říká takto: „Nebe a země nejsou vlídné; zacházejí s tvorstvem jako se slaměnými psy.“ Nic osobního. To je defúze s 2500letou patinou.
Cvičení na týden: jeden úkol wu-wei stylem
Kdy wu-wei škodí: past pasivity
Laoziho text se v rukou člověka, který hledá výmluvu, aby nemusel nic dělat, mění na filosofii odkládání a vyhýbání. „Tao ve mně nechce, abych šel na ten pohovor.“ Jenže to není tao, to je úzkost.
Rozdíl je v tom, že wu-wei znamená pustit nucení, ne pustit jednání. Když si situace žádá odpověď, odpověď přijde — ale bez křečovitého svírání. V terapeutické praxi tomu ACT říká „willing action“ — ochotné jednání i s nepříjemnými pocity, bez snahy je ovládat.
Nejvyšší dobro se podobá vodě. Voda prospívá všem věcem a s ničím nesoupeří.
Co si odnést
- Wu-wei = nenucené jednání, ne nicnedělání.
- Paradox úsilí: největší věci vycházejí, když přestaneme bojovat.
- Flow, beginner's mind a defúze v ACT jsou západní obdoby.
- Cvičení: jeden denní úkol vědomě „nechat plynout“.
- Past: wu-wei jako výmluva pro pasivitu a vyhýbání.