Každodenní praxe a moudrost
Růst
Návyky, mindfulness, journaling, digitální hygiena. Malé věci, které v součtu znamenají víc než jeden velký průlom.
Yalom: Hodina srdce — existenciální terapie v přímém přenosu
Irvin Yalom (*1931) napsal s manželkou Marilyn, která v roce 2019 umírala na mnohočetný myelom, knihu „Hodina srdce" (A Matter of Death and Life). Střídají se v kapitolách: ona píše o umírání, on o tom, jak žít dál. Je to nejpraktičtější učebnice existenciální psychoterapie, kterou vůbec máme. A zároveň nejjemnější příběh o dlouhém partnerství.
Viktor Frankl: smysl jako kotva
Frankl napsal svou nejznámější knihu „A přesto říci životu ano" (Člověk hledá smysl) za devět dní v roce 1946 a prohlásil, že ji ani nepodepíše — měla být bezejmenná. Dnes ji četlo přes dvanáct milionů lidí. Jeho logoterapie není optimistický pep-talk. Je to klinicky testovaná cesta, jak smysl najít i v situacích, kde jiné techniky selhávají.
Simone Weil: pozornost jako forma lásky
Simone Weil zemřela ve 34 letech v roce 1943 — odmítla v exilu jíst víc, než jedli Francouzi pod okupací. Z její pozůstalosti (hlavně „Tíže a milost") vystupuje těžká, krásná a náročná myšlenka: skutečně si někoho všimnout znamená udělat prostor, aby existoval. A to už je láska. Bez té pozornosti je každé „zajímám se o tebe" prázdné.
Hannah Arendt: vita activa — jak práce, dílo a jednání formují dobrý život
Hannah Arendt napsala v roce 1958 „Vitu activu" (anglicky The Human Condition) jako odpověď na obě totality 20. století a zároveň na rychle rostoucí konzumní společnost. Rozlišuje tři módy aktivního života — práce, dílo, jednání — a varuje: když jeden zabsorbuje ostatní, člověk se ztrácí. Na burn-out, workoholismus a pocit „nedělám nic smysluplného" je to lék, který jiná filosofie nedává.
Nietzsche: amor fati — milovat svůj osud, ne jen snášet
Friedrich Nietzsche je snad nejzneužívanější filozof 20. století. Nacisté si z něj vystavěli propagandu, Silicon Valley z něj udělalo maskota biohackerů. Jeho skutečná myšlenka je přitom jemnější: „amor fati" — milovat osud — neznamená zatnout zuby a vyhrát. Znamená říct své vlastní historii, včetně všeho bolavého, „ano, to je moje, a znovu bych to chtěl".
Kohelet: hevel, a přesto jíst chléb s radostí
Kazatel (hebrejsky Kohelet) je ve Starém zákoně jednou z nejpodivnějších knih. Autor střídavě říká „všechno je marnost" a „jez svůj chléb s radostí, pij své víno s veselou myslí". Hebrejské slovo „hevel" — obvykle překládané jako „marnost" — doslova znamená „pára, dech, mlha". Není to nihilismus. Je to návod, jak žít, když velké věci neklapou.
Metta a sebesoucit pro vyhořelé: dvě praxe, jeden záměr
Lidé v pomáhajících profesích jsou trénovaní dávat. Sebesoucit a metta je trénují dávat jinak — sobě. Ne jako luxus, ale jako základ, bez kterého dlouhodobá péče o druhé nefunguje. Kombinace Kristin Neff, Barbary Fredrickson a Paula Gilberta dává konkrétní cestu.
Compassion fatigue: když starost o druhé začne zabíjet tebe
Záchranáři, pediatři, sociální pracovnice, dětští psychologové, pečující příbuzní. Lidé, kteří profesionálně i doma drží druhé nad vodou. A kteří po letech zjistí, že se jim v nitru něco ztratilo. Compassion fatigue není lenost ani burnout. Je to specifické vyčerpání ze soucitu.
Mindfulness bez ezoteriky
Všímavost není buddhismus light. Je to trénink pozornosti, který mění strukturu mozku. Jak to vzít vážně, aniž bys musela zapálit tyčinku.
Sebesoucit není sebelítost
Kristin Neff strávila 20 let výzkumem jedné věci: jestli ti pomůže, když jsi na sebe přísná. Výsledek přesně opačný, než by čekala většina trenérů výkonu.
Návyky, které drží: proč ti většinou nejde o motivaci
Dvě knihy prodané v milionech výtisků a jedna akademická teorie říkají v zásadě totéž. Shrnu ti, co z toho si má smysl pamatovat.
Flow (pásmo): stav, kdy tě život nese
Mihály Csíkszentmihályi strávil čtyřicet let výzkumem okamžiků, kdy lidé ztrácejí pojem o čase a podávají vrcholné výkony. Říká tomu flow. Václav Mandovec v podcastu tvrdí, že „gro sportovní psychologie“ je otázka, jak se do něj dostat. Dobrá zpráva: je to dovednost, ne dar.