Téma · Psychika a vztahy
Identita a smysl
25 článků
Waldinger a Harvardská studie štěstí: 85 let, jeden závěr
Harvard Study of Adult Development běží od roku 1938. Sleduje 724 mužů (a od 90. let jejich partnerky a děti) celý život — zdraví, příjmy, kariéru, vztahy. Robert Waldinger, čtvrtý ředitel studie, shrnuje v TED talku i knize Good Life: jedna jediná proměnná predikuje spokojenost a zdraví v 80 letech spolehlivěji než kterákoliv jiná. Není to IQ, vzdělání, příjem, ani geny. Jsou to vztahy.
Zimbardo Stanford Prison: drama, které nebylo experimentem
„Dobří lidé se v uniformách stanou krutými. Systém vyhrává nad charakterem.“ Takhle Philip Zimbardo prodával svůj Stanfordský vězeňský experiment (1971) půl století — v knihách, filmech i v přednáškách na TEDu. V roce 2018 francouzský badatel Thibault Le Texier zveřejnil kritickou analýzu archivních nahrávek a výsledek je zničující: experiment nebyl experiment, Zimbardo „vězně“ i „dozorce“ aktivně režíroval — a pak vyprávěl příběh, který se mu hodil.
Jan Vymětal: tichý důkaz, že česká terapie má kořeny
Jan Vymětal (1945–2023) byl jedním z nejdůležitějších českých klinických psychologů posledního půlstoletí. Učebnice, kterými prošly desítky ročníků studentů, dlouhá klinická i pedagogická praxe. Medailon pro čtenáře, kteří o něm neslyšeli, ale čtou Yaloma, Rogerse, Frankla — Vymětal je česká brána ke všem třem.
Seligman a PERMA: pět pilířů pozitivní psychologie
Když se Martin Seligman v roce 1998 stal prezidentem American Psychological Association, vyhlásil směr: psychologie se padesát let soustředila na patologii a skoro se neptala, co vede k dobrému životu. Tím se rodí pozitivní psychologie. O třináct let později Seligman shrnul nasbírané poznatky do modelu PERMA — pět pilířů spokojenosti. Co z nich drží empiricky, a kde model přeceňuje svoje možnosti.
Yalom: O smrti a životě — existenciální terapie v přímém přenosu
Irvin Yalom (*1931) napsal s manželkou Marilyn, která v roce 2019 umírala na mnohočetný myelom, knihu „O smrti a životě“ (A Matter of Death and Life). Střídají se v kapitolách: ona píše o umírání, on o tom, jak žít dál. Je to jedna z nejpraktičtějších učebnic existenciální psychoterapie, jakou vůbec máme. A zároveň nejjemnější příběh o dlouhém partnerství.
Nelles hlouběji: vývojové úrovně vědomí a rozdíl od Hellingera
Proces životní integrace (PŽI) Wilfrieda Nellese nejde přes rodinné konstelace, i když z Hellingera historicky vyrostl. Nelles tvrdí, že vědomí prochází čtyřmi úrovněmi — matka, otec, individuace, integrace — a každá z nich nese jiné starosti a jiné nástroje. Pochopit, na které úrovni zrovna žiju, rozhoduje o tom, jakou práci vlastně potřebuji.
Epikúros: malé radosti a nepřítomnost bolesti
Karikatura udělala z Epikúra bonvivána, který polehává v sadu a popíjí víno. Skutečný Epikúros měl zahradu, jedl chleba s olivami a říkal: „Kdo není spokojený s málem, nebude spokojený s ničím.“ Kdybychom z něj měli udělat dnešního psychologa, byl by to odborník na hédonickou adaptaci a podceňovanou roli přátelství.
Konfucius: štěstí je dobrý vztah k dobrým lidem
Konfucius nikdy neřekl „najdi sám sebe“. Jeho odpověď na otázku, co je dobrý život, by dnešního individualistu pobavila i podráždila: dobrý život se děje v dobrých vztazích. Rén a lǐ — lidskost a forma — nejsou ezoterika. Je to nesmlouvavě praktický návod, který osmdesátiletá harvardská studie nezávisle potvrdila.
Diogenes a kynici: štěstí skrze drzost a minimum
Diogenes ze Sinópé nebyl exhibicionista ani bezdomovec. Byl to člověk, který z vědomého zúžení potřeb udělal morální i psychologický experiment: kolik vlastně k dobrému životu stačí? Odpověď zněla nepříjemně: málo. Kynická škola si dnes zaslouží nový pohled — generace zahlcená konzumem potřebuje přesně to zrcadlo, které Diogenes nastavoval.
Montaigne: Que sais-je? — sebepoznání jako pokora
Michel de Montaigne byl první člověk západní tradice, který si sedl, začal pozorovat vlastní mysl a psát o tom knihu. Vynalezl literární žánr — esej. A vynalezl taky způsob sebepoznání, který se dnes opakuje v terapeutickém deníku, v mindfulness poznámkách, v self-compassion praxi. Jeho heslo „Co vím já?" je nejživější filosofická otázka, která kdy byla položena.
Viktor Frankl: smysl jako kotva
Frankl napsal svou nejznámější knihu „A přesto říci životu ano“ (Člověk hledá smysl) za devět dní v roce 1946 a prohlásil, že ji ani nepodepíše — měla zůstat bezejmenná. Dnes ji přečetlo přes dvanáct milionů lidí. Jeho logoterapie není optimistické povzbuzování. Je to klinicky ověřená cesta, jak najít smysl i v situacích, kde jiné techniky selhávají.
Kierkegaard: úzkost jako cena za svobodu
Kierkegaard v roce 1844 vydal knihu „Pojem úzkosti“, ve které napsal větu, jež mohla Freudovi ušetřit roky: úzkost je „závrať svobody“. Není to porucha. Je to signál, že stojíš před volbou, která změní, kým jsi. Moderní psychiatrie úzkost často léčí — Kierkegaard by dodal: neléčte ji celou. Některá ti říká něco důležitého.
Hannah Arendt: vita activa — jak práce, dílo a jednání formují dobrý život
Hannah Arendt vydala v roce 1958 „Vitu activu“ (anglicky The Human Condition) jako odpověď na obě totality 20. století a zároveň na rychle rostoucí konzumní společnost. Rozlišuje tři způsoby činného života — práci, dílo a jednání — a varuje: když jeden pohltí ostatní, člověk se ztrácí. Na vyhoření, workoholismus a pocit „nedělám nic smysluplného“ je to lék, jaký jiná filosofie nedává.
Nietzsche: amor fati — milovat svůj osud, ne jen snášet
Friedrich Nietzsche je snad nejzneužívanější filozof 20. století. Nacisté si z něj vystavěli propagandu, Silicon Valley z něj udělalo maskota biohackerů. Jeho skutečná myšlenka je přitom jemnější: „amor fati“ — milovat osud — neznamená zatnout zuby a vyhrát. Znamená říct svému vlastnímu příběhu, včetně všeho bolavého: „ano, to je moje, a znovu bych to chtěl“.
Kohelet: hevel, a přesto jíst chléb s radostí
Kazatel (hebrejsky Kohelet) je ve Starém zákoně jednou z nejpodivnějších knih. Autor střídavě říká „všechno je marnost“ a „jez svůj chléb s radostí, pij své víno s veselou myslí“. Hebrejské slovo „hevel“ — obvykle překládané jako „marnost“ — doslova znamená „pára, dech, mlha“. Není to nihilismus. Je to návod, jak žít, když velké věci nevycházejí.
Maslow na konci života: transcendence nad seberealizací
Maslowova pyramida potřeb je nejreprodukovanější diagram v psychologii — a zároveň nejzjednodušenější. V posledních letech života přidal Maslow nad seberealizaci další úroveň, nazval ji „transcendence“ a začal mluvit o „B-values“ (being-values, hodnoty bytí). Zemřel v roce 1970 a nestihl to dopracovat. Jeho pozdní práce převrací pop-psychologickou verzi a vrací Maslowa zpátky do rozhovoru s existenciální tradicí.
Kohlberg: jak se vyvíjí morální myšlení — a kde se zastavuje
Lawrence Kohlberg zmapoval, jak lidé přemýšlejí o morálních dilematech — od dítěte, které se bojí trestu, po dospělého, který jedná podle vlastních principů bez ohledu na souhlas okolí. Šest stupňů, tři úrovně, a otázka: kde jsi ty?
Ken Wilber: mapa, která zahrnuje vše — včetně svých limitů
Ken Wilber sestavil pravděpodobně nejambicióznější psychologický systém 20. století: AQAL — all quadrants, all levels. Zahrnuje vnitřní, vnější, individuální i kolektivní rozměry lidské zkušenosti. Jeho přínos a jeho kritika jsou stejně poučné.
Narativní terapie: příběh nejsi ty
Narativní terapie říká, že lidé nejsou problém — problém je problém. Michael White a David Epston vyvinuli přístup, kde místo opravování člověka revidujeme příběh, který si o sobě vypráví. V Česku málo známá, v anglosaské praxi jedna z nejrespektovanějších postmoderních metod.
Trauma 101: uzdravení není návrat — je to integrace
Populární verze traumaterapie zní: uděláš si terapii, trauma zmizí, vrátíš se k tomu, kým jsi byl předtím. Klinická realita je jemnější. Trauma zmizí, ale ty už nejsi ten člověk jako dřív. Je to jako zlomená noha — poctivě srostlá slouží někdy líp, než kdyby se vůbec nezlomila, ale linie zlomu na ní zůstane vidět.
HSP: věda o vysoce citlivých lidech — a kde popkultura odbočila
Zhruba každý pátý člověk zpracovává podněty hlouběji než většina populace. Je to prokázaný, měřitelný biologický rys, ne módní identita. A zároveň: HSP se během posledních let tak rozšířil po sociálních sítích, že se z něj stala nálepka na všechno mezi introverzí, úzkostí a kreativitou. Pojďme zpátky k tomu, co opravdu říká výzkum.
Puberta: nejkřehčí okno života
Mozek dospívajícího není rozbitý ani neposlušný. Je v nejintenzivnější fázi přestavby od prvních let po narození — a právě to z něj dělá zároveň výjimečně učenlivý a výjimečně zranitelný. Co se v něm děje, co rodič může a čeho se lekat nemá.
Stín podle Junga: Co odmítáš vidět, vládne tobě
Co na druhých nejvíc soudíme, to v sobě odmítáme vidět. Carl Gustav Jung tuto myšlenku postavil do centra své psychologie. Dá se pochopit bez mystických odboček.
Aristoteles: Ctnost je návyk, ne talent
Václav Mandovec říká, že nedávno četl Aristotela a znovu si ověřil, že principy, o kterých dnes píše James Clear, byly formulované před dva a půl tisíce lety. Etika Nikomachova není akademická povinnost. Je to praktická psychohygiena, která zestárla líp než většina self-help knih.
Wilfried Nelles: Proces životní integrace
Německý psycholog Wilfried Nelles vyvinul metodu, která spojuje rodinné konstelace Berta Hellingera s vývojovou psychologií. Říká, že psychika prochází pěti úrovněmi — a pokud v jedné uvízneš, tělo ti stárne, ale duše ne. Česká terapeutická scéna ho vede velmi potichu, ale hluboko.