Kniha Kohelet (česky Kazatel) je napsaná v hebrejštině někde ve 4. či 3. století př. n. l. Autor (tradičně přisuzována Šalomounovi, ale v textu nazývá sám sebe jen Kohelet — „shromažďující" nebo „učitel") střídá dvě mantry, které si navzájem protiřečí: „všechno je marnost" a „jez svůj chléb s radostí".
Je to jediná kniha Bible, která zní, jako by ji napsal starý Řek vracející se z taoistického kláštera. A je tu už 2400 let.
Hevel nepřekládej jako marnost
Hebrejské hevel (הֶבֶל) vzniklo jako onomatopoická imitace dechu. Doslovně: pára, mlha, vzdech. České „marnost" a latinské vanitas jsou překlady, které mu dávají moralizující odstín, který v originále chybí.
„Všechno je pára. Ne „nemá to smysl". Jen to nestojí, neudržíš to v ruce, protéká to. A přesto můžeš dýchat a jíst chléb."
Peter Enns (biblista) navrhuje překlad „vanishing" — pomíjivost. Všechno se rozplyne: práce, kterou jsi odvedl; lidé, které jsi znal; chytrost, kterou jsi pěstoval. Není to tragédie. Je to popis.
Dvoje moudro, které Kohelet dává
1. Nepoddávej se iluzi trvání
Kohelet metodicky bourá obvyklé lidské projekty: zkusil jsem moudrost — hevel. Zkusil jsem práci — hevel. Zkusil jsem slast — hevel. Zkusil jsem bohatství — hevel. Každý pokus o trvalé „něco" končí stejně. Nesleduj cíle, jako by byly věčné.
2. Jez chléb s radostí
Druhá vrstva. Právě proto, že všechno je hevel, přítomnost má váhu. Kapitola 9: „Jdi, s radostí jez svůj chléb a popíjej s dobrou myslí své víno, neboť Bůh si tvé skutky dávno oblíbil. Oděv měj v každé chvíli bílý a olej na tvé hlavě ať nechybí."
Nejde o hedonismus. Jde o prostou přítomnost. V buddhistickém jazyce: impermanence + mindfulness. V řeckém: memento mori + carpe diem. V Kohelet: hevel + jez chléb. Pořád stejná binárka.
Psychologická hodnota
1. Ochrana před depresí „smysluplnosti"
Výzkum (Heine, Proulx, Vohs, 2006) popsal meaning maintenance model: lidé se snaží udržet smysl a jsou v panice, když mu něco odporuje. Kohelet nabízí opačnou strategii: smysl nepotřebuje být stabilní, aby se dal žít. Když přijmeš, že život nedává totální smysl, nemáš motivaci zoufalství.
2. Savouring — chuť k malému
Pozitivní psychologie (Bryant, Veroff, 2007) definuje savouring — dovednost ochutnat a plně být u malé radosti. Chuť kávy. Teplo svetru. Úsměv kolegy. Kohelet to praktikoval o 2400 let dřív.
3. Přijetí smrti
Yalom opakovaně ukazuje: „konfrontace s vlastní smrtí mění to, co v životě vidíme jako důležité". Kohelet má v sobě stálé memento mori — ne jako hrozbu, ale jako zvýraznění přítomnosti. Když si uvědomíš, že i ten chléb brzy skončí, chutná jinak.
Cvičení na týden: dvojí mantra
Kdy Kohelet škodí
V hluboké depresi se Kohelet může číst jako potvrzení: „vidíš, i Bible říká, že nic nemá smysl." Toto čtení je nebezpečné a nepřesné. Kohelet není depresivní. Jeho tón je klidně konstatující. Je-li tam smutek, je vyvážen radostí z chleba. Pokud z textu slyšíš jen první polovinu, vynech ho a vrať se k němu, až budeš mít větší oporu.
Vše učinil krásným, v jeho čase. Lidskému srdci dal i věčnost, ale člověk přece nevystihne to, co Bůh od počátku do konce koná.
Co si odnést
- Hevel = pára, mlha; ne „marnost", ne morální odsudek.
- Dva sloupce života: pomíjivost + malá přítomná radost.
- Smysl nepotřebuje být absolutní, aby se dalo žít.
- Savouring + memento mori = psychologicky ověřená verze.
- Dvě mantry musí stát vedle sebe; samotný „hevel" je past.